Jsem vánek, vítr, co odfouknul krabičku sirek dolu ze skály, jsem křídla které mají havrani,
srdce však nutí mě být stále na zemi.
Jako by snad bylo z kamene marná sláva, od síně brány má zamčené, lásce je životem proklatě zakleté.
Propusť mě! prosím tě srdečně, musím jít, chci letět nahoru vysoko nad nebe.

Sledovat kamínek Vzít tento hlas zpět